Nádhera, viď, rozplývám se nad podzimní šumavskou krajinou...

Pšššt, mami, neruš. Chci si přemýšlet.

Tomu rozumím.

Tak jdeme dál úvozovou cestou vedle sebe v tichu a každá si myslíme na to svý.

Mrholí. Mám ráda podzimní barvy i tohle nevlídný počasí. Tu syrovost, zemitou vůni lesa, mlhu a jak šustí spadaný listí při každém kroku.

Víš na co se strašně těším?, povídá.

Až přijdeme do chatičky, zatopíme si v kamnech a dáme si ten vývar a štrůdl. A pak si zalezu pod peřinu a budu si až do večera číst.

Tak na to se těším taky.

A já jsem zase neskonale vděčná za přátelé, které kolem sebe mám. Kteří jsou ochotní se s námi podělit o svůj prostor a my tu teď můžeme prožít vzácný holčičí chvíle mámy s dcerou.

...

Text a foto: Šárka Krčílková, 2026