Sedím s hrnkem teplýho kafe a Panem kočkou na zápraží. Spokojeně pozorujeme déšť.

Posloucháme, jak kapky dopadají na listy staré jabloně. Na střechu. Jak voda zurčí v plechovém okapu. Ach.

Z chalupy se ozývá piano, jak si Míša hledá svou vlastní melodii.

Občas do toho zakokrhá kohout a zakvoká slepice, co se schovávají pod oknem.

Celé to tvoří nádhernou symfonii.

A já mám pocit zázraku.

Však to taky zázrak je.

Tenhle zahradnický, klidný déšť.

Kéž takhle prší několik dní, aby se krajina a vše živé mohlo dosyta napít a vydechnout.

...

Text a foto: Šárka Krčílková, 2026