Chvíle ticha v neratovském kostele.

Jen pod prosklenou střechou šťebetá ptáček, co se sem zatoulal a občas svým hláskem doplní i ranní bohoslužbu Josefa Suchára. Marie s Ježíškem se koupou v paprscích ranního slunce a nám nad hlavami plují mraky.

Na tohle výjimečné místo se ráda vracím. Vylidněná ves i rozbořený kostel znovu ožili díky síle lidského společenství. Vždycky, když tu sedím, mě to znovu dojímá.

A já si vzpomenu na rozhovor, že každý je povolán k tomu konat dobro.

...

Text a foto: Šárka Krčílková, 2026