Třese se a pevně mě objímá. Slzy na krajíčku.

„Miško, ty se pořád bojíš?"

„Jo, to počasí se proti nám spiklo. Byla to hrůza." 

Prohnala se přes nás totiž bouře. Bylo to tak rychlý, že když nám kolem hlavy začaly lítat kroupy jak tenisáky, vůbec jsme nechápali, co se děje. Mysleli jsme si, že je to kamení. Že nám na hlavu padá celé nebe. Vesmír stál při nás, vyvázli jsme jen s důlky v kapotě. Slunovrat nám manifestuje svou sílu a naše cesta pokračuje dál... do země na konci světa.

...

Text a foto: Šárka Krčílková, 2022