Letní prázdniny pro nás začínají až ve chvíli, když nasadíme batohy na záda a rozejdeme se do krajiny.

Když scházíme loukou vlnící se ve větru.

Když v podvečeru hledáme klacky na přístřešek.

Když si večer spolu čteme z knížky.

Když usínáme s pohledem na nekonečnou hvězdnou oblohu.

Když se v noci klepeme zimou a k ránu je spacák mokrý od rosy.

Když nás ráno zahřeje první sluníčko.

Když si v plecháčku uvaříme turka a dáme si k němu tatranku.

Když znovu vyrazíme po opuštěných lesních cestách a na kopci, na konci dalšího dne, si připijeme jedním plechovkovým pivem.

Souzníme s tím, jak to vystihuje Luděk Čertík ve své sbírce esejí SPOLU NEZKROTNÍ o krajině, chůzi, naslouchání, životě a jiné zvířeně...

Ta potřeba pronikat do skrz naskrz živýho světa.

Zakoušet živost na každém kroku.

...

Text a foto: Šárka Krčílková, 2026