Na cestách bez plánu je nejkrásnější, že ještě ráno u snídaně netušíte, že za hodinu budete korzovat poděbradskou kolonádou.

Že za pár hodin budete obědvat v pardubickém zámeckém parku, objevovat Sféru Pardubice a vychutnávat si čokoládový dort v Gočárově kavárně.

Že večer šťastnou náhodou zakempíte u Slezké Harty s obří vodní plochou uprostřed luk a lesů, bez lidí. Kde se přesvědčíte, že je to drsný kraj, ale milí lidé.

A o dva dny později si v Tatrách vyjdete na odpolední malou procházku a nakonec vylezete do 2200 metrů. Ó, jak pak chutná zeleninová polévka a čaj s Tatratea, když se sotva dobelháte do hospody v kempu.

Na cestách bez plánu je nejkrásnější, že se náš život zpomalí, zjednoduší a zintenzivní. Otevře se prostor pro nečekané, možnost vnímat drobné impulsy a znamení na cestě.

Když si dovolíme nechat se vést voláním duše, dějí se zázraky.

...

Text a foto: Šárka Krčílková, 2025