Malé radosti
O bezbřehé dětské fantazii

Rozbalí borůvkovou tyčinku. Kousne do ní a objeví rozinku. Zaraduje se. "Mami, to je poklad."  

"A tohle je pirátská loď. Sežeru jí plachtu. Mňam, mňam, ta je dobrá."

Pirátská loď pluje po stole a vzápětí se proměňuje v panáčka s kufrem. "Tramtadá, tramtadá. Já mám hlad, a dal bych si okurku, anebo tvůj kufr."

Nakonec končí v břiše celý smyšlený panáček i s kufrem.

Popadne okurku a začne na ní hrát jako na trumpetu a šíleně zpívat nahlas. Stává se z ní totiž Trubadix z Asterixe a Obelixe.

I okurka nakonec končí v břiše a z mojí holčičky se stává paní Castafiore, operní pěvkyně z Tintina, která obratně seskočí ze židle a už odbíhá do předsíně zatančit si s deštníkem. 

Tahle bezbřehá fantazie mě naprosto fascinuje.

Přemýšlím o tom, že nejdůležitější úkol nás rodičů je tuhle fantazii nezabít. Vytvořit tvůrčí prostor, ve kterém můžeme s radostí tvořit společně.

Pro zvídavé čtenáře

Hledáte cestu, jak rozvíjet svou kreativitu společně se svými dětmi? Přečtěte si knihu Umělcova cesta pro rodiče. 

...

Text: Šárka Krčílková, Ilustrace: Radim Seydl, 2019