Několik týdnů jsme se s ním potkávali v Portugalsku. Setkáváme se znovu o několik set kilometrů dál, v Normandii. Je stejný a přece jiný. 

Atlantik. Jakoby tady nesl jinou energii. Není tak divoký a výbušný. Vlny jsou klidnější, ale vytrvale a v kratších intervalech omývají břeh. Ve vodě je víc života. Na pobřeží jsou krabi, různé druhy řas i lastury pestrých tvarů, velikostí a barev. Je teplejší. Vytváří jinou atmosféru. Přináší jiné podněty a příležitosti. Jiný prožitek. Přichází ke mně jiné zprávy a jiné myšlenky. Vynořují se jiné příběhy. Je stejný a přesto jiný. Jinak obohacující. Jinak nádherný.

Všímám si, jak mají moje myšlenky tendenci běhat po vyšlapaných cestách. Nechtějí se jich pustit. Cyklí se. A právě fyzické přemístění v prostoru snadněji přináší jinou perspektivu. Asi právě proto řekl Dalajláma: „Alespoň jednou za rok navštiv místo, kde jsi nikdy předtím nebyl.“

Ovšem někdy jsou myšlenkové kruhy z oceli. A pak potřebuji někoho, kdo je nabourá tím, že sdílí svůj pohled, nebo dobře položí otázku. Dobrý přítel, moudrý a zkušený mentor, nebo kouč. Jsem vděčná, že takové lidi kolem sebe mám. Miluji momenty, kdy díky jedné otázce najdu řešení. Přála bych si ho vidět právě teď, ale ještě asi musím být trpělivá.   

...

Příběh z výzvy 21 malých radostí.

Text a foto: Šárka Krčílková, Ilustrace: Radim Seydl, 2022