„Mami, může láska změnit svět?” Zeptala se mě jednou Míša, když jsme šli Olšanskými hřbitovy do naší nejbáječnější „hřbitovní školky" Cestička.  

„Určitě”. Odpověděla jsem. Chvíli jsme se bavili o tom proč a jak. 

„I tady na hřbitově, mami?” 

„Vlastně jo. Vidíš támhle ten hrob? Je opravený a někdo se o něj stará. Možná nechce zapomenout na milovaného člověka, který je součástí příběhu jeho rodiny a jeho kořenů.” 

Chvíli o tom přemýšlí. „Mami, tenhle hrob je moc krásnej, ten určitě dělal náš dědeček.”

Můj táta byl totiž hrobník a kameník. A já jsem na Olšanech taky strávila podstatnou část dětství.

Usměju se. „Jo, to mu řekni, až se za ním pojedeme podívat." 

To je jeden z tisíce střípků posledních čtyř let s Cestičkou, na které nechci nikdy zapomenout. Píšu je Míše do deníku, aby jí jednou připomněly její dětství. A jsem si jistá, že bezpodmínečná láska, kterou v Cestičce Míša dostala, bude utvářet tím nejlepším způsobem její život a svět. Děkujeme vám všem, které jsme díky Cestičce potkali.

...

Text a foto: Šárka Krčílková, 2022