Letní zavařenina vzpomínek. Jak bych jí nazvala? Krása jednoduchosti. Voní mateřídouškou a kouřem ohně. Vzpomínky chutnají po ostružinách, tvarohových knedlících a pečených buřtech.

Zní v nich smích Míši, kokrhání 12 kohoutů, piano, drnkání kytary a hlas naší kamarádky Jany. Hrají všemi barvami a bzučí jako letní louka, na které jsme spali.

Budou se hodit, až přijdou chvíle, kdy potřebuju povzbudit a posílit. To si pak vzpomenu na obraz nekonečné hvězdné oblohy při usínání, úžas a klid, který mi přináší.

...

Text a foto: Šárka Krčílková, 2024